Minulý týden v pátek 15. března jsme oslavili jedno velmi smutné výročí. Přesně před 80 lety nacistické Německo začalo okupovat naší republiku. Začalo tak velmi temné období našich dějin – pronásledování a vyvražďování Židů, popravy českých vlastenců a odpůrců (často i domnělých) nacistického režimu, zavírání vysokých škol a nucené práce obyvatel naší země. 

Bylo to období krutosti nacistické protektorátní správy, období zrady konfidentů gestapa, ale také období hrdinství protinacistického odboje. Byly to doby Tří králů – Josefa Balabána, Josefa Mašína, Václava Morávka – našich národních hrdinů. Byly to doby paravýsadku Anthropoid, který nás zbavil jednoho z nejhorších nacistických zločinců, Reinharda Heydricha a stovek a tisíců dalších bezejmenných hrdinů, kteří za cenu vlastního života bojovali za to, co jim bylo nejdražší, za svoji zem. 

Toto smutné výročí je mementem zrady, ale i neskutečného hrdinství. Jako memento vlastenců, lidí ochotných položit svůj život za svoji zem a svůj národ. A také jako ponaučení, že investice do bezpečnosti naší země by měla být vždy priorita bez ohledu na to, jak zdánlivě poklidné vody jsou kolem nás. 

My jsme totiž v březnu oslavili ještě jedno výročí a to sice 20 let od vstupu České republiky do NATO. Vstupem do elitního klubu jsme ukotvili naší zemi pevně v obranných strukturách západní civilizace a zajistilo nám to záruku bezpečí a života v míru, který si nyní plnými doušky užíváme. A možná někteří z nás zapomínáme, jak důležitý předpoklad pro život to je. 

A to opravdu není samozřejmost! Jasně, neznamená to, že vstupem do NATO je jednou pro vždy vše vyřešeno. Na našem členství musíme pracovat. Své členství v Severoatlantickém paktu si musíme opečovávat. Dlužíme to těm hrdinům, kteří za svobodu naší země položili v boji s nacistickým Německem svůj život a dlužíme to i našim dětem, aby podobné hrůzy nemuseli nikdy prožít. 

Milovat svoji zem znamená být ochoten ji bránit za každou cenu, stejně jako svoji rodinu. Obyčejné a opravdové lidské a politické vlastenectví, které považuji za základ naší národní hrdosti, zároveň není extrémismus. A to v ODS velmi silně rozlišujeme.

Tak pán Bůh s námi a zlé pryč.