Nedávno probleskla zpráva, že československá rodačka a jedna z nejlepších tenistek v historii, Martina Navrátilová, má přinejmenším v USA společenský problém.  Vyjádřila totiž znepokojení nad férovostí hlavně ženského sportu, ve kterém se stále častěji objevují tzv. transgender sportovci, tedy „ženy“, které se narodily jako muži, prohlásily se za ženy a nyní soutěží se ženami. 

Paní Navrátilová doslova prohlásila, že se muž nemůže z ničeho nic rozhodnout, že je žena a jít se ženami soupeřit. Podle ní je takové jednání nefér, podvodné a měly by proto existovat nějaké standardy tak, aby byla zajištěna férovost soutěže i v podmínkách zvětšujícího se počtu práv různých menšin. Logická úvaha, co říkáte? Vše by se tím vyřešilo. Jenomže část světa je už v takové fázi, že slova Martiny Navrátilové místo normální diskuze o úpravě pravidel způsobila poprask. Byla dokonce vyhozena z pozice ambasadorky organizace, která se věnuje podpoře LGBT sportovců (LGBT je zkratka označující lesby, gaye, bisexuály a transgender osoby). A to vše přes nepopiratelný fakt, že zrovna pro LGBT komunitu ve sportu toho nikdo neudělal tolik, jako právě Navrátilová, která jako jedna z prvních světových sportovních celebrit přiznala homosexuální orientaci. 

Zdá se, že naše tzv. moderní doba s sebou přináší jistý paradox. Začínáme podřizovat svět kolem sebe vlastní ideologii nekonečné iluzorní rovnosti. Jenomže ono to nejde, protože ještě ani zdaleka nejsme vládci světa. Měli bychom se zase začít řídit realitou. Biologie je založená na reálných a  ověřitelných faktech. Jako třeba na tom, že savci, mezi něž patří i člověk, mají pouze dvě pohlaví a že mezi těmi pohlavími existují vrozené rozdíly. Muž má prostě více testosteronu, více svalů, je silnější, rychlejší, atd. Což je přeci důvod, proč vůbec ženská a mužská kategorie sportu vznikla. Dříve jsme si mysleli, že takové věci jsou jasné každému, kdo má všech pět pohromadě. 

Spravedlnost ve světě moderních trendů

Martina Navrátilová totiž o tomto problému nemluvila jen tak. Stále častěji naráží sportovkyně na problém, že se v jedné soutěži sejdou s muži, kteří sami sebe identifikují jako ženy. A pochopitelně vyhrávají. Jako třeba nedávno na dívčím mistrovství středních škol v americkém státě Connecticut. První a druhé místo obsadily dvě transgender závodnice, které se narodily jako muži. Dokonce neprodělaly žádnou operaci, ani hormonální léčbu! Prostě sebe sami identifikují jako ženy a je vymalováno. Jedna z jejich soupeřek se pro noviny vyjádřila následovně: „Všichni známe výsledek závodu ještě dřív, než začne. Je to demoralizující. Já plně podporuji, aby tyto sportovkyně byly k sobě pravdivé, a jsem šťastná, že to dokážou. Ve škole mají určitě právo dát najevo, kým jsou. Jenže atletika by měla mít také další pravidla, která zajistí spravedlivou soutěž.“ 

Ano, má pochopitelně pravdu, jenomže koho v dnešním světě ještě zajímá pravda? Ze strachu, aby nás někdo nenařkl z diskriminace menšiny zcela bezostyšně diskriminujeme většinu a ještě se u toho tváříme, že to je naprosto normální. Není to normální!

Přiznám se, že se mi celé tohle trans-šílenství začíná protivit. Je mi líto lidí, kteří trpí nesouladem mezi jejich psychickým a anatomickým pohlavím, tedy transsexualitou. Je jasné, že to musí být hodně těžké se s takovou ojedinělou životní výzvou vypořádat. Já jsem ráda, že lékařská věda dokáže těmto lidem pomoci tak, aby mohli žít pokud možno šťastný a vyrovnaný život. 

To ale neznamená, že budu zavírat oči před absurdním stavem, kdy se někdo ráno vzbudí a řekne si, že se dnes cítí jako letadlo a všichni to musí bezpodmínečně akceptovat a upravovat podle toho všechny dosavadní společenské zvyky. Nejsme na psychiatrické klinice, ale v reálném světě. Možná bychom se měli nad důsledky podobných společenských revolucí pořádně zamyslet.

Tak pán Bůh s námi a zlé pryč.