Druhou květnovou neděli jsme oslavili Den matek. Je to podle mě jeden z těch svátků, který má skutečně smysl si připomínat. Oslava mateřství je pro naší civilizaci věc naprosto přirozená, známe ji již z dob starověkého Řecka. Tento konkrétní svátek, tedy Den matek, slavíme v našich zemích od roku 1923 a jeho velkou propagátorkou byla Alice Masaryková.

Za minulého režimu byl tento svátek potlačován oficiálními oslavami MDŽa mateřství procházelo nucenou emancipací. Po ženách se sice chtělo, aby rodily děti, ale výchovu měly převzít státní instituce a ženy se měly co nejdříve vrátit k budování reálného socialismu. 

Náš novodobý stát se aktivní, prorodinné politice dnes bohužel také nevěnuje.Založit rodinu – natož vícečlennou, sehnat bydlení, školky a školy, dostupné kroužky, atd., to je pro mnoho mladých lidí ekonomická sebevražda.Nudnou řečí čísel připadá v naší zemi na jednu ženu 1,57 porodů. V realitě to vypadá tak, že dominují rodiny s jedním dítětem. Přitom, co by mělo být vyšší prioritou státu, než starost o to, aby lidé mohli zakládat rodiny bez obavy z toho, že je to ekonomicky zruinuje?! Stát se stará hlavně o to, kde a z koho ještě vyždímat další daně, ale aby část z nich vracel do systému, to ne. 

Mateřství ovšem čelí tlaku i ze strany různých ideologií. Radikální feminismus a snaha o absurdní genderovou rovnost dělá z mužů a žen uniformní šedé bytosti bez rozdílu a z mateřství překonanou a fádní záležitost. Pochod pro rodinu je pravidelně terčem útoků levicových extremistů a když se nedávno oslava mateřství v podobě básně od Jiřího Žáčka dostala do školních učebnic, byl z toho v kruzích české progresivní levice malý skandál. Snaha označit mateřství za překonané je v těchto kruzích více než patrná. Přitom podporovat prorodinnou politiku by měla být národní povinnost.

Proto je pro mě Den matek tak důležitý svátek. Oslavovat mateřství, jedinečný vztah matky a dítěte, je něco, co by nám mělo být přirozené. Slovy již zmíněného Jiřího Žáčka: „Proto jsou tady maminky, aby náš svět byl v pořádku“.